Hořčík (magnesium) je přezdíván prvkem života, neboť hraje klíčovou úlohu ve více než 300 enzymatických reakcích v lidském metabolizmu a bez něj by nevznikala energie, nebyl by tedy ani pohyb a život.
Hořčík je také velmi významným biogenním prvkem, tedy prvkem, bez něhož by nemohl probíhat metabolismus převážné většiny organismů, které jsou na něm životně závislé. Vyskytuje se ve všech zelených rostlinách, kde je součástí chlorofylu. Rostliny se tak stávají součástí nejenom potravinového řetězce pro vyšší živočichy, ale současně i zdrojem hořčíku.
Na celkové hmotnosti těla se hořčík podílí 0,043 %, což odpovídá 25 – 30 g, v závislosti na celkové hmotnosti. Nejvíce je zastoupen v kostech (61 – 71%), ve svalech (27%), v červených krvinkách (0,5%) a v krevním séru (0,3%).
Hořčík je prvek, který se vyskytuje především uvnitř buňky, kde nacházíme 10 – 15 krát vyšší koncentrace v porovnání s koncentracemi v krevním séru. Magnesium se tak řadí na druhé místo nejčastěji zastoupených minerálů uvnitř buněk (po draslíku).
Magnesium je partnerem mnoha enzymů podílejících se na metabolismu energie, syntézy proteinů a DNA. Je také nepostradatelný pro metabolismus vápníku a draslíku. Magnesium pomáhá udržovat normální funkčnost svalů a nervů, udržuje stabilní srdeční rytmus, pomáhá překonat stavy únavy a vyčerpání a v neposlední řadě také zdravé kosti a zuby.
Hořčík je nepostradatelný téměř pro všechny procesy, které v lidském těle probíhají. Tím nejdůležitějším je tvorba energie. V buňkách je po draslíku nejzastoupenějším minerálem a podílí se mimo jiné na jejich obnově. Udržuje také zdravé zuby a kosti a je důležitý pro správné fungování mozkových funkcí.
Řada studií prokázala, že pokud je lidské tělo ve stresu, spotřebovává násobně více hořčíku než v klidovém stavu. Proto je velmi důležité hořčík doplňovat ve stresových situacích.
Hořčík působí relaxačně na svaly, pomáhá tak předcházet křečím. Měl by tak být nepostradatelnou složkou stravy sportovců a fyzicky pracujících lidí.
Hořčík dokáže podporovat správný tok krve v krevním řečišti a uvolňovat stažené svaly. Je tak důležitý pro lidi s bolestí hlavy a migrénami.
Hořčík je prospěšný pro lidské srdce. Hořčík reguluje srdeční činnost a rozšiřuje srdeční cévy.
Pacienti trpící diabetem mají v těle menší hladinu hořčíku než lidé zdraví. Hořčík je však pro diabetiky naprosto nepostradatelný – podílí se na regulaci energie získávané z cukrů a uplatňuje se v metabolickém působení insulinu. Je mimořádně důležitým faktorem v ochraně diabetiků před diabetickými komplikacemi.
Deficity hořčíku v důsledku porušených aktivních transportů na úrovni buňky významně zhoršují i metabolismus dalších minerálů, především draslíku, fosfátů, vápníku ale i sodíku. Například rezistentní hypokalemii se daří normalizovat až při současném podání hořčíku.
V celé Evropské unii platí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, které stanoví doporučenou denní dávku hořčíku na 375 mg na osobu a den. Tuto dávku je však třeba brát jen jako orientační, neboť potřeba hořčíku se velmi významně zvyšuje se stoupajícím věkem, vyšší potřeba je také v těhotenství a při kojení, v závislosti na fyzické zátěži, při onemocnění srdce, diabetu apod.
U diabetiků i malé snížení přívodu hořčíku vede k výraznému zrychlení vzniku diabetických komplikací (diabetické postižení oční sítnice, diabetickému postižení ledvin).
Z denní doporučené dávky za fyziologických okolností člověk vstřebá pouze cca jednu třetinu. Denní příjem hořčíku by se tedy v ideálním případě měl odvíjet od zdravotního stavu, ale i životního stylu.
Změna stravovacích návyků v posledních 100 letech, změny klimatu – včetně faktoru kyselých dešťů s vyšším vyplavováním hořčíku z půdy, významné zvýšení intenzity zemědělské produkce jsou alespoň některé z mnoha příčin, které způsobily, že se nejenom snížilo množství přijímaného hořčíku potravou, ale složení stravy v mnoha případech ještě omezuje vstřebávání hořčíku ve střevě.
Z hlediska zdravotně-preventivního je například velice výhodný dostatečný příjem vlákniny, ale na druhé straně je to vláknina, která významně snižuje vstřebávání hořčíku. Obdobně působí zvýšený příjem lipidů, kdy mastné kyseliny reagují s hořčíkem za vzniku nerozpustných hořečnatých solí. Výsledkem je opět nejenom snížené vstřebávání hořčíku, ale i mastných kyselin.
Mezi nejčastější projevy nedostatku hořčíku patří:
Nedostatek hořčíku je téměř pravidelně pozorován u řady velmi rozšířených chorob, včetně civilizačních. Patří mezi ně vysoký krevní tlak léčený diuretiky, nedostatek hořčíku se vyskytuje často i u diabetiků a lidí s jaterní cirhózou. Další ohroženou skupinou jsou senioři. Jejich tělo hořčík hůře vstřebává, navíc často užívají léky, které vstřebávání hořčíku zhoršují. Rizikovou skupinou, která vyžaduje zvýšený přívod hořčíku, jsou i alkoholici. Dále je častý u žen užívajících hormonální antikoncepci.
